Autor textu recenze - Vladimír Fárek
Autorka fotografií - Kateřina Fárková
Sissipuukko M95 (J. P. Peltonen), familiárně zvané Sisina, používám asi deset let. Za tu dobu se staly mými favority pro pracovní nasazení v lese, na vandrech i kurzech přežití, kde působím jako instruktor. Mezitím jsem finskou Sissi infekcí nakazil řadu kamarádů. Všichni se mnou mluví dodnes…
v koženém pouzdře, jsem po čase vyměnil za Ontario RAT-5, a ten za Kizlyar Korshun. Nakonec jsem se ale k Sissi vrátil. Mezitím se moje sbírka nožů útěšně rozrůstala. Oproti vymazlenému Ontariu sice nabízí horší vzhled, ale lepší užitné parametry. A já potřebuji pracovní kus železa a ne voňavku na machrování u ohně. Bohužel hrubé epoxidové potahy čepelí Ontaria dost degradují pracovní vlastnosti jejich nožů (které jsou jinak fajn). Do lesa se Sissi hodí víc než Korshun. Snáze se brousí a geometrie její čepele je více pracovní, než poněkud taktické tvary Korshunu. Korshun je primárně zbraň, Sissi je nástroj. Kdyby ale došlo na lámání chleba, dokázala by i Sissi v útrobách protivníka úřadovat velmi letálním způsobem. Potud žádný strach…
hlavně díky kamarádovi Karlovi, předposlední (plochý výbrus) a poslední (falešné scandi) generace Sissi. Generace jsou vztaženy k roku 2023. Dále malá Sissi M07 a konečně nová „oranžáda“.
mezi posledními dvěma generacemi - podle mých zkušeností, dívám-li se na nůž jako na pracovní nástroj - mnoho povyku pro nic. Nová čepel už není parciálně kalená, ale ostří drží velmi dobře. O její houževnatost bych se nebál.
Cena. Nůž i s výborným pouzdrem stojí kolem dvou tisíc. Občas se (hlavně na prosincový státní svátek) dá ve Finsku koupit i za neskutečných cca 1 600 Kč. Nízká cena je u pracovního nože důležitá. Já své nože opravdu nosím do lesa a dávám jim za uši. Dobře vím, že noži lze ublížit a lze ho ztratit snáz, než se zdá. Můj nůž musí sloužit mně, ne já jemu. Není to leštěnka, ani mastňácké šidítko na podporu ega. Už jsem zažil situace klasického poměřování pindíků, kdy majitel ultrasuper nože, viditelně trpěl při krájení chleba a následně studoval, zda čepeli svého nože za 10 tisíc a víc, neublížil. Pro mě je nůž jen nástroj vandráka. Nůž slouží mně, ne já jemu.
Paradoxně kvality pouzdra řada uživatelů podceňuje. Pouzdro u Sissipuukka má několik zásadních kladných vlastností:
- Nůž lze tiše vyndat a zandat jednou rukou. Tohle umí málo pouzder. Systém s otočným kolečkem je geniální.
- Nůž v pouzdře drží zcela spolehlivě i bez dodatečného jištění (různé patentky či suché zipy). Ostatně často lze vidět finské vojáky, jak ho nosí na popruhu batohu rukojetí dolů. Mimochodem pohotové a pohodlné umístění kudly. V podstatě varianta neckknife. Jen „trošku“ většího.
- Nůž v pouzdře nijak neklektá a je tichý. Není to důležité jen pro vojáky, ale rachtající nůž dokáže pokazit i zážitek z rekreačního vandru.
- Nůž se v pouzdru netupí (zdravíme Cold Steel a další)
v historii produkce nože byl kožený model. Dělá se ve verzi s armádním markingem (zlatým lvem) – „coat of arms“ a levnější verze bez něj. Následovalo kompozitní „plastové“ pouzdro, s podobným tvarem a uzamykáním jako kožené, a konečně široký kydex. Nejraději mám kožené pouzdro. Jednou za X let jej natřu krémem na boty od festovniveci.cz a jinak se o něj nestarám. Je tiché, příjemné na dotyk, a tak nějak do lesa patří.
je to klasická finka. Po staletí osvědčený tvar populární u lesních a tundrových národů od Tromsø po Jakutsk. Jednoduchá čepel bez „vychytávek“, která vznikla tvrdým přírodním výběrem a ne vymýšlením extrabuřtů z gauče. Poradí si se dřevem, rybou, losem, útokem zombie i s paštikou a chlebem.
Obě v posledních letech dostupné generace jdou do materiálu velmi hladově (při uvážení tloušťky a výšky čepele). Ostří drží výborně, pravda bavíme se o uhlíkovce. Jeden z mých nožů už rozsekal celou řadu polen při ukázkách batoningu pro klienty (sám tuto techniku takřka nepoužívám, ale klienti to chtějí vidět), řádově nižší desítky, a přesto jsem ho ještě nebrousil. Stačí mu údržba na kůži a stále holí. Zažil jsem situaci, kdy jsem byl klientem přivolán k polenu, které nemohl svým nožem rozebrat. Sissi s tím poradila během pár úderů. Následně jsme na klientově noži objevili solidní vlnu na fasetě. Šlo o dost drahý nůž nejmenovaného českého nožíře, oblíbeného u ozbrojených složek. Ano, může to být smůla, nebo technika práce. Ale my, nakažení virem Sissi, víme svoje…
Jednoznačně to nejlepší a nejtrvanlivější černění u běžných továrních nožů. Bez diskuze. Hladký teflonový potah napomáhá pronikání do materiálu. Přes hromadu rozštípaného dřeva registruji jen lehké ztenčení a zesvětlení na exponované hraně „scandi“ výbrusu u druhé generace. Nejde to srovnávat s hrubým epoxidem, který přímo aktivně brání pronikání čepele do materiálu u Ontaria, neustále špinícím černěním Kyzliaru, nebo poškrábatelným černěním u Cold Steeelu či Glocku. Nově se v produkci Peltonenových „kuchyňáků“ objevila varianta s jen částečným černěním, podobná nožům Terävä. Se zkušeností nemohu sloužit.
ano, tohle zní paradoxně, protože v nejlepším případě lze o noži prohlásit, že je tak ošklivý, až je hezký. Ale přesto je vzhled výhodou. Nůž totiž vypadá nenápadně, obyčejně a bude tím posledním nožem, který se vám někdo pokusí ukrást.
Celkem běžné jsou u produkce Sissi mírně křivé fasety, což se (logicky) projevuje hlavně u špičky, a ne vždy souměrný náběh ostří u rikasa. Beru to jako poznávací znamení Sissi. Na funkci to nemá sebemenší vliv. Druhá malá nevýhoda Sissi je nemožnost používat ji pro rozdělávání ohně pomocí firesteelu. Díky teflonovému potahu a sraženým hranám na hřbetě čepele nůž neškrtá. Pokud je to pro někoho důležité, stačí citlivý zákrok s dremelkou, či jemnou flexou, a lze si na hřbetě vybrousit plošku bez teflonu a s ostrou hranou.
Faseta ve vlhku občas chytne lišku. Platí, že nejspokojenější nůž, je nůž upatlaný od špeku. Lišku lze sundat přetažením na kůži s brusnou pastou.
(s tím, že kožené má dvě subvarianty) si můžete zvolit dvě různé délky nože. Standardní armádní M95 s 15 cm čepelí a zkrácená M07 s čepelí 12,5 cm. Vlastnosti jsou stejné, M07 je trochu skladnější, obratnější a lze u ní očekávat větší toleranci ze strany represivních orgánů socialistických států západní Evropy. Při striktním výkladu je i M07 trochu problém, protože udávaná délka čepele je 12,5 cm, tedy 0,5 cm nad zákonným limitem některých zemí. Přesto lze očekávat, že M07 v batohu bude západoněmeckými soudruhy snášena lépe, než M95. Ve svobodných zemích preferuji M95 pro její větší potenciál pro batoning i větší efektivitu při zabíjení medvědů ve stylu Hugha Glasse, což je činnost, kterou v českých luzích a hájích praktikuji pravidelně…
Nůž mohu srovnat s noži Cold Steel, Fallkniven, Kizlyar, Kizlyar Supreme, Ontario, Condor, Terävä, Ka-Bar, Mora, Glock, Martiini a dalšími. Troufnu si říct, že na trhu není nůž, který by pro tvrdé zacházení nabízel takový poměr cena/výkon, jako Sissipuukko. Do značné míry se mu blíží Terävä, která ale po započtení ceny pouzdra vychází dráž, než Sissi v akci, a navíc její pouzdro není zdaleka tak dobré.
Jako pracant do lesa a na přežití nemá se svojí cenou Sissipuukko konkurenci. Můj jednoznačně nejvíce nošený, trápený, až mučený nůž. Nůž, po kterém vždy sáhnu jako prvním.
Vladimír Fárek